úterý 16. července 2013

Lekce 5: Zájmena osobní a ukazovací

Opět vás zdravím, dneska nás čekají zájmena. Celkově je to složitá gramatika, takže dnes probereme tu jednodušší část a to zájmena osobní a ukazovací. Pojďme na věc.

1) Osobní zájmena

Mají stejné použití jako v češtině. Používají se k mluvení s lidmi nebo o nich, nebo zastupují podstatná jména. S některými osobními zájmeny (anha, shafka) jsme se už setkali, dnes si k nim přidáme další, konkrétně yer a ma, plus se naučíme jejich skloňování a množné číslo. Jak se dalo čekat, i zájmena se stejně jako podstatná jména skloňují, nicméně mají nepravidelné skloňování, a v genitivu stojí, stejně jako přídavná jména, za podstatným jménem. Stejně jako ve většině evropských jazyků existuje zájmeno pro každou slovesnou osobu.

 a) Anha. (1. osoba) Já. Znamená prostě neutrální "já," ve větě ho nelze vynechat (jako třeba v češtině nebo latině).
 b) Yer. (2. osoba) Ty. Používá se pouze tam, kde by čeština použila tykání, takže k níže postaveným nebo důvěrně známým lidem.
c) Shafka. (2. osoba) Vy. Je to uctivější forma yer (ale ne množné číslo od yer!), používá se jako vykání, tedy vůči stejně nebo výše postaveným lidem. Jakmile je shafka podmětem věty, musí být sloveso přísudku v množném čísle (jako v češtině, "Vy jdete, Vy vidíte,")
d) Ma. (3. osoba) Protože dothračtina nezná rody jako takové, může ma znamenat "on", "ona" i "ono".

A nyní tedy tvary jednotlivých pádů:

1. osoba: já, my2. osoba: ty, vy, Vy3. osoba: on, oni
JednotnéMnožnéJednotnéMnožnéJednotnéMnožné
Nominativanhakishayeryerishafkamemori
Akuzativannakishayerayerishafkamaemora
Genitivannikishiyerishafkimaemori
Allativanhaankishaanyeraanyereashafkeamaanmorea
Ablativanhoonkishoayeroonyeroashafkoamoonmoroa

Takže už můžeme tvořit věty jako:

"Drogo khaloon anni." = "Drogo byl můj khal." Nebo:

 "Anha vazhak yeraan rihzes haja." = "Dám ti silného syna."  (u slovesa azhat je příjemce, tedy ten, komu něco dáváme, v allativu)

2) Ukazovací zájmena

Dothračtina má celkem tři ukazovací zájmena, jsou to: jin, haz a rek. Dala by se přeložit asi jako: tenhle, tamten a tamhleten. Kdy použijeme které, závisí na vzdálenosti od mluvčího (funguje to úplně stejně jako v japonštině これ、それ、あれ , podíváme se na to konkrétně později). Teď něco k jejich použití.

a) Jako přívlastek
Ukazovací zájmena jako přívlastek určují, o které věci dotyčný mluví (tenhle kůň, tamta žena) a zároveň svým způsobem určují také vzdálenost dané věci od mluvčího. Na rozdíl od ostatních vyjádření přívlastku stojí ukazovací zájmeno před podstatným jménem, nikoli za ním. Navíc je nesklonné, nemění  tvar v závislosti na životnosti ani pádu podstatného jména.

                         Jin. Používá se pro věci, které jsou blíž u nás, než u toho, ke komu mluvíme, nebo se nějak                          jinak vztahují spíš k nám, než k oslovenému. Znamená vlastně "tenhle". Pokud se třeba                                  budeme bavit o králících. Představte si, že kolem vašich nohou hopká králík a vy o něm                                něco chceme říct nějakému dothrakovi, který se nachází několik metrů od nás. Proto                                    "svého" králíka označíme zájmenem jin

"Jin mawizzi vos zheanao." = "Tenhle králík není pěkný."

                         Haz. Zájmeno, kterým označujeme věci, které jsou blíže k tomu, na koho mluvíme, než k                              nám. Dalo by se přeložit jako "tamten". Takže pokud bude výše zmíněný dothrak hladit                                králíka, který mu sedí v náručí a my toho králíka budeme chtít nějak okomentovat,                                        použijeme haz.

"Haz mawizzi zheanae." = "Tamten králík je pěkný."


                         Rek. Třetí z ukazovacích zájmen označuje věci, které jsou vzdálené jak od mluvčího, tak                              od osloveného. Český ekvivalent je "támhleten". Jinými slovy, pokud uvidíme na horizontu                            hopkat nějakého obzvlášť zajímavého králíka a budeme na něj chtít našeho dothraka                                    upozornit, použijeme zájmeno rek.

"Rek mawizzi raja." = "Támhleten králík je silný."


a) Samostatně
Ukazovací zájmena mohou stejně jako v češtině plnit i úlohu samostatného členu, podmětu nebo předmětu, ("Na západě je mnoho měst, Jorah přišel z támhletoho." nebo "Tohohle draka pojmenuju Drogon, tamtoho pojmenuju Rhaegal."). V takových případech je to ovšem složitější, protože ukazovací zájmeno se zde musí skloňovat, a musí se shodovat v čísle, životnosti i pádě s podstatným jménem, které zastupuje. Pro začátek tabulka jednotlivých tvarů, opět vidíme, že stejně jako u přídavných i podstatných jmen mají neživotná stejný tvar v jednotném i množném čísle.

JinHazRek
Jednotné živ.Množné
živ.
Neživ.Jednotné živ.Množné
živ.
Neživ.Jednotné živ.Množné
živ.
Neživ.
Nominativjinakjinakijinihazakhazakihazirekakrekakireki
Akuzativjinakesjinakisjinhazakeshazakishazrekakesrekakisrek
Genitivjinakijinakijinihazakihazakihazirekakirekakireki
Allativjinakaanjinakeajinaanhazakaanhazakeahazaanrekakaanrekakearekaan
Ablativjinakoonjinakoajinoonhazakoonhazakoahazoonrekakoonrekakoarekoon
Takže si možná rozebereme příkladové věty, aby to bylo jasnější.

"Na západě je mnoho měst, Jorah přišel z támhletoho."

Nebudeme se zatěžovat překladem celé věty, ale pokusíme se utvořit správný tvar zájmena. Takže nejdřív které z těch tří. Mluvčí zřejmě ukazuje k nějakému vzdálenému městu, takže to bude rek. Teď ta složitější část. Mluvčí tou větou myslí, že přišel "z támhletoho města," ale protože nechce pořád dokola opakovat slovo město, tak ho vynechá. Z toho vyplývá, že to "z támhletoho" se vztahuje ke slovu město. A jak jsme již dříve řekli, ukazovací zájmeno se musí shodovat s podstatným jménem.
Kdyby tam slovo "město" bylo, dothracky by to znělo "vaesoon" = "z města". Tedy neživotné, ablativ. Totéž tedy musí platit pro naše zájmeno. Podíváme se do tabulky a najdeme tvar "rekoon." Hotovo.

"z támhletoho (města)" = "rekoon"

"Tohohle draka pojmenuju Drogon, tamtoho pojmenuju Rhaegal."

Opět se soustředíme pouze na zájmeno "tamtoho." Daenerys zřejmě hovoří o drakovi, který se momentálně nachází s blízkosti osloveného, zájmeno tedy bude haz. Opět si musíme uvědomit, k jakému podstatnému jménu se to bude vztahovat, (tamtoho draka pojmenuju Rhaegal) řídícím podstatným jménem bude "draka" (drak = zhavvorsa, neživotný). Sloveso "pojmenovat" (hakelat) má předmět v akuzativu, čili hledáme tvar haz pro neživotná, akuzativ. V tabulce najdeme  haz. Hotovo.

sobota 13. července 2013

Slovíčka pro pátou lekci

Tak dnes bychom si mohli rozšířit slovní zásobu třeba o rodinu:
ave - otec
mai - matka
gaezo - bratr
inavva - sestra
rizh - syn
ohara -dcera
kristasof - babička
simonof - dědeček
krista - ženská příbuzná (lze použít pro tetu, sestřenici)
simon - mužský příbuzný (bratranec, synovec atd.)

-podle očekávání všechna slova životná

úterý 9. července 2013

Lekce 4: Přídavná jména- skloňování

Přídavná jména

Přídavná jména mají v dothračtině, podobně jako v češtině, dvě hlavní funkce: přívlastek a přísudek.
Jako přívlastek vystupuje přídavné jméno tehdy, když stojí přímo u podstatného jména které určuje, např. starý dům, silný kůň.
Přísudkovou funkcí přídavného jména se rozumí případy, kdy spolu přídavné a podstatné jméno tvoří větu, která říká, jaký kdo nebo co je, například: Město je velké, khaleesi je krásná. Podívejme se nejdřív na první případ.

1) Přídavné jméno jako přívlastek
Zde platí to, na co jsme narazili už při skloňování podstatných jmen, konkrétně u genitivu. V dothračtině stojí přívlastek až za podstatným jménem, které popisuje. My bychom tedy řekli "Mocný khal," ale dothrakové by řekli "Khal mocný." Tohle platí, jak později uvidíme, i pro přívlastek vyjádřený zájmenem.
Podobně jako v evropských jazycích mají i v dothračtině přídavná jména koncovky. Jaká tato koncovka bude, závisí na čísle a pádě podstatného jména, které blíže určují. Záleží zde také na tom,  jestli přídavné jméno končí na souhlásku nebo samohlásku.

a) Přídavná jména končící na souhlásku
Pokud je dané podstatné jméno v nominativu jednotného čísla, například "Mocný khal se vrátí do města," dáme prostě přídavné jméno za podstatné a máme hotovo.

 "Khal vezhven ajada vaesaan."


V nominativu plurálu je to podobně, jen přídavné jméno má koncovku -i.

"Rizhi haji" = "Silní synové"

Totéž platí i pro neživotná podstatná jména, která mají v množném čísle stejný tvar jako v jednotném. I tehdy má přídavné jméno koncovku -i. Tedy: 

"Mawizzi drivi" = "Mrtví králíci"

Když je podstatné jméno v jakémkoliv jiném pádě, třeba když přídavné jméno rozvíjí předmět, přidává se k přídavnému jménu koncovka -a.


                  "Jora Andahli atiha khales vezhvena." = "Jorah Andal uvidí mocného khala."


Můžeme tedy říci, že v dothračtině existuje shoda mezi přídavným jménem a podstatným.

b) Přídavná jména končící na samohlásku
Zde je to mnohem jednodušší. Tato přídavná jména svůj tvar prostě nemění, zůstávají ve všech pádech  a obou číslech stejná.

"Khali ershe" = "Staří khalové" nebo "Ko khalakkasi zheana" = "Strážce krásného prince"

2) Přídavné jméno jako přísudek
Chceme-li sestavit větu, která nám bude říkat, že někdo je nějaký nebo něco je nějaké, narazíme na náš starý známý problém - dothračtina postrádá sloveso být. Má pro to nicméně elegantní řešení. Z každého přídavného jména "XY" lze utvořít sloveso s významem "být XY" Jak se to dělá:

a) Přídavná jména končící na souhlásku
Vezmeme přídavné jméno, třeba vezhven (velký, mocný), a přidáme koncovku -at. Vznikne sloveso vezhvenat = být mocný. A můžeme s ním rovnou utvořit větu, např. 

"Khal vezhvena." = "Khal je mocný."

b) Přídavná jména končící na samohlásku
Obdobně; vezmeme přídavné jméno, třeba zheana (krásný), a přidáme koncovku -lat. Vznikne sloveso zheanalat = být krásný. A můžeme s ním rovnou utvořit větu, např. 

"Khaleesi zheanae." = "Khaleesi je krásná."



Pro slovesa vzniklá z přídavných jmen (končících na samohlásku i souhlásku) platí všechna pravidla, která platí pro ostatní slovesa, tzn. zápor, budoucí čas atd.!


*při tvoření vět je však potřeba být velmi opatrný na to, co je vlastně přísudek. Například chceme-li říct "Drogo je mocný khal," nebudeme používat sloveso vezhvenat, protože přísudkem zde není slovo mocný, ale khal. Jedná se o větu nominální (podmět i přísudek je podstatné jméno), nikoli adjektivní. Holá věta by vypadala "Drogo je khal,", slovo "mocný" zde jen blíže popisuje toho khala, a proto se bude řídit pravidly pro přídavné jméno jako přívlastek.

pondělí 8. července 2013

Slovíčka ke čtvrté lekci

vezhven - velký, mocný
yer - ty
ave- otec (živ.)
vezh - hřebec (živ.)
driv - mrtvý
zheana - krásný
kisha - my
ershe - starý
okrenegwin - dům (než.)
rizh - syn
haj - silný (živ.)

sobota 6. července 2013

Lekce 3: Budoucí čas sloves, přechodná slovesa

Minule jsme se naučili skloňovat podstatná jména, tak to teď využijeme. Řekneme si něco o takzvaných přechodných slovesech (říká se jim také slovesa tranzitivní). Jako přechodná označujeme ta slovesa, která u sebe mají předmět a nedávala by bez něj příliš smysl. Například sloveso addrivat = zabít. Ale zabít koho? Pokud řekneme prostě "Anha addrivak." , tedy "Já zabíjím.", nic moc se z toho nedovíme.
Abychom se dověděli, koho zabíjím, potřebujeme u slovesa předmět. Abychom si uvědomili, kde bude ve větě stát předmět, vraťme se na začátek 1. lekce. Stále platí pravidlo SVO (subject verb object), předmět tedy bude za slovesem.
 V dothračtině dále ve většině případů platí, že předmět slovesa je ve tvaru akuzativu. Dejme tomu, že chceme říct "Zabíjím khala." Budeme tedy potřebovat slovo "khal" v akuzativu,  (jak utvořit akuzativ viz 2. lekce)  tzn. "khales". Celá věta tedy bude znít:

"Anha addrivak khales."

Obdobně bude vypadat třeba věta "Drogo jí králíka". (zde je potřeba dávat pozor na to, že králík je navzdory očekávání neživotný)

"Drogo addakha mawizze."



Další užitečná gramatika, která značně rozšíří naše možnosti, je budoucí čas sloves. Z minule už známe budoucí čas nominálních vět, teď se naučíme budoucnost vět slovesných; využijeme u toho časování sloves v přítomnosti. Jak tedy utvoříme budoucí čas slovesa?

Překvapivě jednoduše, prostě vezmete tvar přítomného času pro danou osobu a číslo, a přidáte předponu: pro slovesa začínající souhláskou přidáte předponu a-, pro ta začínající samohláskou přidáte v-. Tedy například když chceme říct "Já budu mluvit." Přítomný tvar by byl "Anha astak." Přidáme předponu v-, a vznikne
"Anha vastak." = "Já budu mluvit"

Jiný příklad, tentokrát pro sloveso začínající souhláskou, třeba "" Rakharo pojede." Přítomnost: "Rakharo dothrae.", přidáme a-, vznikne:

"Rakharo adothrae."


U sloves, která začínají na souhlásku je potřeba být opatrný při tvorbě záporu. Místo předpony a- se bude přidávat o-. Kromě toho stále platí, že koncovky v záporu musí být stejné, jako v záporu přítomného času. "Rakharo nepojede." by se tedy řeklo 

"Rakharo vos odothrao." 

A můžeme si to zkusit zkombinovat s budoucím časem, třeba "Drogo zabije khala Oga a khalakku Foga."

"Drogo adrivolae khales Ogo ma khalakkaes Fogo."

Pro dnešek vše, příště si dáme zájmena a přídavná jména.