Tázací věty
a) Otázka zjišťovací (Yes/no question)
Zjišťovací otázkou se rozumí taková, na niž vám tázaný odpoví ano/ne. V češtině se tvoří tak, že se obrátí slovosled, sloveso přijde na začátek. V dothračtině postavíme na začátek slovo "hash" (nesklonné, většinou se nepřekládá, její význam je zhruba "je pravda, že") a zbytek věty následuje s normálním pořadí SVO. Například otázka "Byl tvůj otec válečník?" by vypadala následovně:"Hash ave yeri lajakoon?" Nebo další příklad "Hash yer tihi rek aresakes?" = "Vidíš tamtoho zbabělce?"
b) Otázka doplňovací ("WH"question)
Doplňovací otázky jsou ty, na které se odpovída jinak, než ano/ne. Co se týče slovosledu, fungují podobmě jako zjišťovací, na začátku stojí slovo, kterým se ptáme (většinou tázací zájmeno nebo zájmenné příslovce) a pak zbytek věty ve slovosledu SVO.1) otázka s tázacím zájmenem fin
Fin je nejběžnější tázací zájmeno. S věcí, na kterou se ptá, se musí shodovat v čísle, pádě a životnosti.Jeho tvary vypadají následovně:
| Živ. jedn. | Živ. množ. | Neživ. | ||
|---|---|---|---|---|
| Nominativ | fin | fini | fini | |
| Akusativ | fines | finis | fin | |
| Genitiv | fini | fini | fini | |
| Allativ | finaan | finea | finaan | |
| Ablativ | finoon | finoa | finoon |
Jinými slovy, pokud se budeme ptát "Koho vidíš," použijeme tvar fines, v otázce "Co je tohle"
to bude tvar fini atd.
Teď už ke slovosledu. Obecně platí to, co zjišťovacích otázkách: nejdřív tázací zájmeno, pak zbytek věty v SVO. Dobrým příkladem je třeba věta "Kdo je tvůj otec?" = "Fin ave yeri?"
2) fin ve významu "který"
Zájmeno "fin" lze použít i jako otázku "který". Pak je ale potřeba dávat si pozor hned na několik věcí. Zaprvé se může změnit slovosled, protože fin musí stát na začátku věty, a slovo, na které se ptáme, hned za ním. To může vést k tomu, že ptáme-li se třeba na předmět ("kterého králíka jsi snědl"), může se předmět dostat na začátek věty, a ne na konec, kde by měl být. Za druhé, zájmeno fin se v takovém případě neskloňuje. (Chová se vlastně jako ukazovací zájmeno)
Takže příkladem nám může být věta "Kterého králíka snědl?" = "Fin mawizze ma adakh?" Vidíme, že fin nezměnilo tvar a předmět stojí na začátku věty.
3) otázka se zájmenným příslovcem
Zájmennými příslovci se rozumí tázací slova jako: kdy, proč, jak atd. Stojí vždycky na začátku věty. I když v češtině obvykle vynecháváme podmět, je-li zřejmý z tvaru slovesa ("Proč jsi snědl tu kachnu?"), v dothračtině ho vynechat nelze, tedy doslova "Proč jsi ty snědl tu kachnu?"Některá tázací zájmenná příslovce:
kifinosi = jak
kifindirgi = proč
finne = kde
affin = kdy
Naše příkladová věta by vypadala: "Kifindirgi yer addakh haz alegre?" = "Proč jsi ty snědl tu kachnu?"
Rozkazovací způsob
Slouží stejně jako v češtině k vyjádření žádosti, prosby, povelu nebo rozkazu. Sloveso ve tvaru rozkazovacího způsobu stojí vždycky na začátku věty.1) První osoba
Rozkazovací způsob v první osobě funguje vlastně jen pro množné číslo, tedy "udělejme, jeďme," apod. (Vlastně když se nad tím zamyslíte, tak v jednotném čísle by to nedávalo moc smysl.) Jeho tvar získáme tak, že vezmeme infinitiv slovesa, tak jak je, i s koncovkou (třeba essalat - vrátit se) a na konec přidáme -es. "Essalates." = "Vraťme se." Jiný příklad, ezhirat = tančit; "Ezhirates." "Tančeme."2) Druhá osoba
Ve druhé osobě rozlišujeme rozkazovací způsob formální (vyjadřuje většinou prosbu nebo žádost, jakoby český vykací rozkazovací způsob) a neformální (vyjadřuje povel nebo rozkaz, jako český tykací). Když tedy chceme někoho požádat, aby pro nás něco udělal, použijeme ten formální a pokud budeme někomu níže společensky postavenému chtít něco nařídit, použijeme ten formální. Tyto tvary nerozlišují mezi jednotným a množným číslem.a) formální rozkazovací způsob
Tvoří se tak, že od infinitivu slovesa odebereme koncovku -lat nebo -at a přidáme koncovku -as; pokud sloveso i po odebrání koncovky končí na samohlásku, přidáme jen -s.
Takže abychom z "dothralat" = jet, udělali jeďte (prosím), uděláme následující:
nejprve odebereme -lat. Zbývá kmen "dothra-" a protože končí na samohlásku, přidáme -s. Výsledek je "dothras" = "jeďte (prosím)"
Nebo "adakhat" = jíst. Postupovat budeme podobně, nejdřív odpojíme koncovku -at a získáme kmen "adakh-", končí na souhlásku, přidáme tedy -as. Vznikne "adakhas" = jezte prosím.
Samozřejmě existuje i záporný rozkazovací způsob (nedělejte). Tvoří se tak, že ke slovesům s koncovkou -at místo -as přidáme -os: "vos adakhos" = nejezte. Pro slovesa, končící na lat nahrazuje -os koncovou samohlásku, tedy "vos dothros" = nejezděte, (nikoli vos dothraos)
b) neformální rozkazovací způsob
Pro slovesa s koncovkou -at se tvoří tak, že infinitivovou koncovku nahradíme koncovkou -i. Takže z "adakhat" se stane "adakhi" - jez.
A pro slovesa končící na -lat je to ještě jednodušší, prostě odeberete -lat a máte tvar neformálního rozkazovacího způsobu, "dothra" = "jeď"
Zápor zde vznikne tak, že k -at slovesům nepřidáme -i, ale -o; "vos adakho" = "nejez" a u -lat sloves změníme koncovou samohlásku na o. Tedy "dothra = jeď" a "vos dothro" = "nejezdi"
Žádné komentáře:
Okomentovat