Lekce 4: Přídavná jména- skloňování

Přídavná jména

Přídavná jména mají v dothračtině, podobně jako v češtině, dvě hlavní funkce: přívlastek a přísudek.
Jako přívlastek vystupuje přídavné jméno tehdy, když stojí přímo u podstatného jména které určuje, např. starý dům, silný kůň.
Přísudkovou funkcí přídavného jména se rozumí případy, kdy spolu přídavné a podstatné jméno tvoří větu, která říká, jaký kdo nebo co je, například: Město je velké, khaleesi je krásná. Podívejme se nejdřív na první případ.

1) Přídavné jméno jako přívlastek
Zde platí to, na co jsme narazili už při skloňování podstatných jmen, konkrétně u genitivu. V dothračtině stojí přívlastek až za podstatným jménem, které popisuje. My bychom tedy řekli "Mocný khal," ale dothrakové by řekli "Khal mocný." Tohle platí, jak později uvidíme, i pro přívlastek vyjádřený zájmenem.
Podobně jako v evropských jazycích mají i v dothračtině přídavná jména koncovky. Jaká tato koncovka bude, závisí na čísle a pádě podstatného jména, které blíže určují. Záleží zde také na tom,  jestli přídavné jméno končí na souhlásku nebo samohlásku.

a) Přídavná jména končící na souhlásku
Pokud je dané podstatné jméno v nominativu jednotného čísla, například "Mocný khal se vrátí do města," dáme prostě přídavné jméno za podstatné a máme hotovo.

 "Khal vezhven ajada vaesaan."

V nominativu plurálu je to podobně, jen přídavné jméno má koncovku -i.

"Rizhi haji" = "Silní synové"

Totéž platí i pro neživotná podstatná jména, která mají v množném čísle stejný tvar jako v jednotném. I tehdy má přídavné jméno koncovku -i. Tedy: 

"Mawizzi drivi" = "Mrtví králíci"

Když je podstatné jméno v jakémkoliv jiném pádě, třeba když přídavné jméno rozvíjí předmět, přidává se k přídavnému jménu koncovka -a.

                  "Jora Andahli atiha khales vezhvena." = "Jorah Andal uvidí mocného khala."

Můžeme tedy říci, že v dothračtině existuje shoda mezi přídavným jménem a podstatným.

b) Přídavná jména končící na samohlásku

Zde je to mnohem jednodušší. Tato přídavná jména svůj tvar prostě nemění, zůstávají ve všech pádech  a obou číslech stejná.

"Khali ershe" = "Staří khalové" nebo "Ko khalakkasi zheana" = "Strážce krásného prince"

2) Přídavné jméno jako přísudek

Chceme-li sestavit větu, která nám bude říkat, že někdo je nějaký nebo něco je nějaké, narazíme na náš starý známý problém - dothračtina postrádá sloveso být. Má pro to nicméně elegantní řešení. Z každého přídavného jména "XY" lze utvořít sloveso s významem "být XY" Jak se to dělá:

a) Přídavná jména končící na souhlásku

Vezmeme přídavné jméno, třeba vezhven (velký, mocný), a přidáme koncovku -at. Vznikne sloveso vezhvenat = být mocný. A můžeme s ním rovnou utvořit větu, např. 

"Khal vezhvena." = "Khal je mocný."

b) Přídavná jména končící na samohlásku

Obdobně; vezmeme přídavné jméno, třeba zheana (krásný), a přidáme koncovku -lat. Vznikne sloveso zheanalat = být krásný. A můžeme s ním rovnou utvořit větu, např. 

"Khaleesi zheanae." = "Khaleesi je krásná."

Pro slovesa vzniklá z přídavných jmen (končících na samohlásku i souhlásku) platí všechna pravidla, která platí pro ostatní slovesa, tzn. zápor, budoucí čas atd.!

*při tvoření vět je však potřeba být velmi opatrný na to, co je vlastně přísudek. Například chceme-li říct "Drogo je mocný khal," nebudeme používat sloveso vezhvenat, protože přísudkem zde není slovo mocný, ale khal. Jedná se o větu nominální (podmět i přísudek je podstatné jméno), nikoli adjektivní. Holá věta by vypadala "Drogo je khal,", slovo "mocný" zde jen blíže popisuje toho khala, a proto se bude řídit pravidly pro přídavné jméno jako přívlastek.